2000 let akrobacie v Číně

Od palácové zábavy k lidovému umění

Zaji, „smíšená umění“ největší říše světa se mohou pyšnit již 2000-letou historií. Od svého původu představuje Zaji již verbálně vyjádřenou rozmanitost představení umělecké pohotovosti těla a ducha. Akrobacie a kouzlení, tanec a hudba se staly předmětem zábavy císařů, dvora i lidu. Akrobatický původ cirkusových dovedností utvářely lov a válka, legendy a religiózní mýty. Během 2000-leté historie se toto umění vyvíjelo díky integraci zahraničních vlivů a znásobení detailů obsažených v jednotlivých číslech do stále větší perfektnosti.

Základy cirkusového umění tvoří osm základních forem čínského akrobatického umění, které vznikly v dynastii Han. Vzpírání, odvážná čísla, ke kterým patří provazochodectví a akrobacie na visutém laně, manipulační umění, ke kterému patří žonglování a točení talíři, Chi Kung– „vnitřní síla“- díky které se akrobaté stávají imunními vůči čepelím dýk, hadí muži a ženy, stoje na rukou a salta, kouzlení a Chiao Ti, zápasy a simulace zvířecích pohybů v bojových představeních a tancích.

Císařská zábava

Ačkoliv již před rokem 200 př. n. l. lze předpokládat existenci akrobatických umění, vidí historici dobu rozkvětu čínské akrobacie v epoše dynastie Han (206 př. n. 1.až 220 n. l.). Vítal-li císař Wu již dříve své zahraniční hosty vybranými akrobatickými představeními, dovedl Yang, císař dynastie Sui panující o 700 let později, toto umění k dokonalosti. Do této doby spadají velká cirkusová představení s 18.000 akrobaty na počest tureckého hodnostáře nebo každoročně pořádané slavnosti takzvaných „sta umění“ s více než 30.000 akrobaty.

Nejopulentnější oslavu moci a kultury inscenoval však Hsuan Tsung, který se nejen soukromě rád obklopoval akrobaty, ale tuto formu umění popularizoval na císařském dvoře, přepracoval ji a dokonce prezentoval na svém dvoře nanejvýš osobní představení.

Jeho speciální zálibou byla odvážná provazochodecká vystoupení a tanec na visutém laně. Akrobaté se přitom představovali v závratných výškách. „Jako oblaka ve větru“ se vznášeli na tyčích, „jako bájní fénixové spící na stromě“. Zvláštní atrakcí bylo číslo madam Wang, která na svou deset metrů vysokou tyč připevnila umělý strom, na který lezli děti s rudými holemi.V dech beroucích číslech na visutém laně se ukazovali odvážlivci na nohách nebo na chůdách, vytvářeli lidské pyramidy, metali salta a žonglovali na laně. Po jednom povstání a smrti Hsuana Tsunga ging se zničením „hruškové zahrady“ tato skvostná epocha čínské akrobacie zanikla.

Umění lidu

Navzdory perfektnosti dvorních představení se akrobacie nevyvíjela na základě četných zahraničních vlivů do skutečně etnické umělecké formy s jednoznačně čínským charakterem. To se stalo teprve v dobách dynastie Sung (960-1279 n. l.). Díky obléhání normádskými národy byla říše středu v této době izolována od zbývajícího světa, zároveň v zemi samotné rozkvétalo řemeslo a obchod. V průběhu tohoto vývoje vzrůstaly rovněž nároky obyvatelstva na kulturní zábavu. Akrobatická vystoupení již nezůstávala privilegiem dvoru, ale nalezla svou cestu k „Wa Shit“, cihlovým trhům lidu.

Akrobacie získávala nadále folklórní charakter. Předměty každodenního života byly integrovány do žonglérských čísel, hlasoví imitátoři a vodní akrobaté se těšili stejně velké oblibě jako zápasníci, tanečníci nebo žongléři. V této době dosáhla lidová akrobacie, která vzešla z lidu a dnes ještě ovlivňuje „sto umění“, svého vrcholu. Čínská opera a náboženská procesí, lidové tance a bojové sporty jako Kung Fu, ale také čínské loutkové divadlo mají své kořeny v tomto ohromném uměleckém základě.

Ačkoliv akrobacie ztratila svůj vysoký význam u palácových představení – zájem dvora se orientoval více na nově vznikající divadlo -lidová akrobacie vzkvétala a vyvíjela se s neutuchající intenzitou. Cirkusový svět obohacovaly četné novinky. Tak narůstal význam nově vzniklé „světelné režie“, při které se zlepšily pomocí zrcadel světelné poměry, a atmosféra představení se zdramatizovala. Dále vznikly nové umělecké formy jako „Tao La“, hudební a taneční představení s jednou účinkující osobou, při kterém hrál umělec zároveň na několik nástrojů a balancoval dvěma ohnivými talíři na hlavě, které se v taktu tanečních kroků pohybovaly dopředu a dozadu.

Základ tohoto vyspělého umění položený před více jak 2000 lety je dodnes živou součástí čínské zábavní kultury. Tomuto vývoji bránila jedině takzvaná kulturní revoluce, ale na konci zvítězila fantazie a bezkonkurenční artistické umění. Jako samostatně respektovaná umělecká forma se čínská akrobatická tradice opět zaměřila na cíl těšit lidi a oživovat jejich exotické sny.